PKNN

Margotka si zrovna seděla na svém provizorním trůnu uprostřed Black boxu a hleděla na Ondru , který duplikoval již po devadesáté svou třídu včetně sebe. Nyní měla z celé deváté bé korozivní otroky, kteří udělali všechno, co jim řekla. „E/T_58 , přines sem kafe!“ Křikla do zadní části Black boxu, odkud ihned vyšla Eliška s hrnkem v ruce, ze kterého se ještě kouřilo. Měla úplně prázdný výraz. „O/Č_2 , pojď sem!“ Zakvičela Margotka , zezadu přišel stejný Ondra , který právě duplikoval. „Uspořádej mi nejlepší postavení armády, která má dvanáct tisíc vojáků“, pověděla mu Margotka , Ondra se jen uklonil a opět odešel.

Všemocný Varel Káclav VI. , král Měděnce i Mědníku, se po nás okamžitě vrhl. Začal po nás střílet sněhové koule, a zatímco my se váleli v hlubinách sněhové pokrývky, Varel se na nás křivě usmíval a ukazoval své rampouchové zuby. Jediný, kdo byl v bezpečí, byl Dan , který stále ještě nevyšplhal nahoru. Stále mu zbýval pořádný kus cesty, ale i přesto slyšel děsivé výkřiky svých spolužáků. Z batohu vytáhl svůj noťas, ze kterého přetáhl do reality diamantové brnění, meč, luk a do vzduchu vyletěl na svém Dender drakovi. Z kopce jsme všichni jako omámení hleděli na ten úkaz na obloze, až jsme zapomněli sledovat Varla , kromě paní učitelky , která zahlédla, jak Varel vyslal proti Martinovi velký rampouch. Okamžitě ho běžela zneškodnit, jenže Varel vyslal ještě jeden, který ji propíchl skrz naskrz. Paní učitelka klesla k zemi. Dan rychle letěl, a aniž by ho zajímaly následky, nabořil to s černým drakem přímo do Varla . Proletěl sněhovými koulemi a Varel se sesul k zemi, až takhl

V tom zavřeném pokojíku jsme tiše popíjeli čaj, čímž jsme vyháněli zimu ze svých těl. V úkrytu tu čekali Martin Balabán a paní učitelka Sojková a my jim u čaje, který nám udělali, potichu vysvětlovali, co se stalo, a oni nám na oplátku pověděli svůj příběh. „No, když sem vodešel, paní učitelka mě našla a spolu sme mysleli, že za váma přijedem sem, ale vy ste byli už v tahu, a tak sme si mysleli, že tady aspoň přespíme, ale druhej den přišel nějakej přerostlej sněhulák a převrátil to tady vzhůru nohama. Takže my se mu tady snažíme zabránit v tom, aby zabral celej Měděnec“. Ještě téhož dne jsme vyrazili společně s paní učitelkou a Martinem k sídlu našeho nepřítele. „Hej Honzo, nemáš jídlo?“ Otravovala Verdža, když jsme šli na Mědník, ten ji raději ignoroval. Konečně jsme byli nahoře, poblíž jsme zahlédli malý plácek, a tak jsme přešli k němu. Na štěstí už přestalo i sněžit. Sedli jsme si do sněhu a čekali na Varlův příchod. Najednou jsme zaslechli zpoza kaple kroky. Náh

Konečně jsme zastavili, to byl tedy fofr. Na Měděnci byla opravdu zima. Holky se k sobě dokonce tulily a Kubánek propůjčil Vandě svou děravou mikinu. Když Kvíťa viděl, že i Áďa trpí, sestrojil výkonné topení. Na všechny opět padla únava, a tak jsme si trochu zdřímli. „Hááálóóó“ zařvala Verdža přes celé letadlo „vstávejte vy parchanti!“ Přidala se k ní Kačka, která už hodinu hrála s Žatynou hru na čtení. Když jsme vystoupili, všude byl sníh, který nám dosahoval až po pas (kromě Terezky, která se ve sněhu do slova topila). Okamžitě jsme si to pádili k nejbližší vietnamské prodejně pro teplé kabáty a bundy. Fanóš rozhodl, že nejlepší by bylo, kdybychom se šli nejprve podívat do hotelu, kde jsme tenkrát bydleli. „Tak to co je?“ ptala se Verdža sama sebe, když jsme došli ke svítivě zelenému domu. Dveře byly vyrvané z pantů a uvnitř bylo bordelu jako v naší šatně v osmé třídě. Fanóš si rozsvítil světlo v mobilu a vešel jako první, za ním jsme pomalu vykročili i my. Všude k

Tělo Bizoní hlavy nejevilo žádné známky života, i přesto se k ní opovážil vkročit pouze Fanóš. Z ničeho nic celý Hlava shořel a mezi popelem se zaleskl bílý úlomek kamene, ten Fanóš zvedl a opatrně jej uložil do koženého váčku, který mu dala Polajda. A takhle jsme nalezli první fragment White boxu. Jaykobs po boji utekl do domu, zamkl se a my mu do schránky alespoň hodili dopis, kterým jsme mu poděkovali za pomoc. Do hodiny stihl Kvíťa předělat Kobercobus na nový super Tryskoberec a my se tak mohli dát na cestu. „Další zastávka Měděnec“ zvolal Fanóš, poté se letadlo zvedlo do vzduchu a letěli jsme do říše mrazu a ledu.

Jeli jsme do hor. Listnaté stromy se měnily v jehličnaté přesně podle Špérovy teorie. Obloha byla tmavě červená. Toho času si většina z nás uvědomila své nově nabyté super schopnosti. Danek vyvolával ze svého laptopu věci z Minecraftu, z Verdžina parfému se stal smrtící plyn, žár Kísova těla spálil vše, na co si vzpomněl, Fróňa se dokázala přeměnit do bájného draka Fafnira, z Volivejra byl Spiderman, Klegič střílel boMbóny, Dunkič zhmotňoval Edgary, Peti zvládl svou výšku upravit, jak chtěl, Terezka a Nellinka se teleportovaly, Daveův kopanec dokázal prokopnout zeď, Kačka metalem rozbila cokoliv na padrť a Fanóš měl moc své všemocné florbalky. Věděli jsme, že jsme ready.