2. kapitola - Školní výlet

         Kristína Žofie Voltová žila v čuském městečku Bitzově. Nebylo to sice dvakrát příjemné, bydlet zrovna v radioaktivním Čusku, ale 13leté Kiki se tu moc líbilo. Bydlela v překrásném domě na povrchu města, a ne ve smradlavém podzemí, ráda chodila do školy, kde měla spousty dobrých kamarádů.

         Uvnitř již zmíněného domu žila Kiki se svými rodiči, Radonou a Radonem, pak tam byl ještě zabydlen její o půl rok mladší bratr Čenda.

Když byli tito sourozenci malí, chtěli si samozřejmě pořídit každý svého domácího mazlíčka a co by pro ně jejich milující rodiče neudělali. A tak jim ještě dělají společnost klokan Monty a zakrslá kobra, které říkají Danek.

         Bylo právě pondělí, když se Kiki s Čeňkem rozloučila a každý vypálil do své třídy. Během první hodiny byly děti informovány o školním výjezdu do vedlejšího města Rádiova, který by se měl uskutečnit za tři týdny. Výlet, nebo spíše pobyt měl trvat dva týdny a bez rodičů, maximálně s učiteli. Nebude to obyčejný pobyt, na který jezdí téměř každé dítě třeba v Pyrefrice se svou rodinkou, ale bude výměnný. Děcka z Rádiova si udělají návštěvu Bitzova a Kiki se svou třídou budou naopak obléhat Rádiov. Ono by to stejně jinak nešlo, v každém čuském městě je přesně daný počet obyvatel, který může v oblasti žít (klidně i na pouhé dva týdny).

         Po zbytek dne už Kiki v hlavě neměla nic jiného než Rádiov. Nikdy se nedozvěděla, jak to vypadá v ostatních koutech její země, ve škole se nic takového neučili, a tak si pouze dovolila představy o tom, jak bude s přáteli běhat po rádiovských pláních.

         Když Čenda i Kiki dorazili domů, byli velice překvapení, jelikož třídy obou dětí odjížděly spolu. Dokonce poletí stejným letadlem. O to více byli překvapeni, když jim rodiče odsouhlasili odjezd.

         Konečně nastal ten vysněný den. Kiki měla zaškrtána veškerá políčka uvnitř svého škrtacího kalendáře a konečně dá sbohem svým rodičům a opustí je na celé dva týdny! Takhle dlouho od sebe nikdy odloučeni nebyli.

         Po nějakých dvou hodinách, které všichni proseděli na letišti, zatímco jejich rodiče vyplňovali desítky nesmyslných papírů, už se stačilo jen rozloučit a vydat se na dlouhou cestu.

         Když Kiki nastoupila do letadla, Čenda už měl místečko nalezené, seděl se svou dlouholetou kamarádkou Maruškou, se kterou se znal od školky. Kiki si zvolila sedadlo do uličky u své nejlepší kamarádky Sáry.

         Uvnitř letadla to na všechny působilo dost exoticky, letadlo se nepodobalo klasickým smrtibusům, které je každého rána odvážely do školy. Když jste nastoupili, tak jste viděli dvě řady sedadel na pravé straně, dvě řady také na straně levé a mezi nimi byla ulička, kterou se dalo projít. Vypadalo to jako v autobusech, jejichž pomoc využívají všude jinde po světě jen u nich ne, kvůli Rusku, které si celé Čusko přivlastnilo, a tak obyvatelům Ruští politici zakazují používat stále více a více věcí; proč? To nikdo netuší kromě jich.

         Cestu si neužila jak Sára, tak ani Kiki. Ve třídě mají zabydlenou partu skládající se z Kuby, Bennyho a Cecila. To jsou ti nejzlobivější chlapci ze školy a ti by přeci cestu beze zbytečného upozorňování na sebe přes celé letadlo nepřežili.

         Čendu dost zajímalo, co teď vyvádějí rádiovské děti, a tak přemýšlel o nich, Maruška si celou cestu četla, proto si musel Čeněk vystačit pouze se svojí myslí. Myslel tak moc, až z toho usnul. 

Probudilo ho řvaní a bučení spolužáků. Po pomalém otevření očí zjistil, že se letadlo nehýbe. Aha! To už budou v Rádiově, pomyslel si. Stejně byl ale zvědav, proč jsou všichni tak hlasití. Čenda se tedy naklonil přes Marušku a vyhlédl z okénka, to, co viděl skrze své slneční brýle, které nosil celoročně ho přesvědčilo o tom, že tyto dva týdny dost možná nepřežije.

2. kapitola-docx
2. kapitola-pdf
2. kapitola-mobi
2. kapitola-epub