5. kapitola - Rádiov pod lupou

         Nikdo vůbec netušil, co bude dál. Tlupa během cesty do svých nových ubytovacích zařízení neprohodila ani slovo, jen Pepa si neustále něco mumlal. Kikiinu mysl mezitím naplnily myšlenky o tom, kde budou bydlet, kam budou docházet do školy a zdali zůstanou v Rádiově.

         Tom všechny dovedl k Plutovicím. Plutovice byly vlastně malé chatky, které měly jedno patro nahoře a ještě jedno bylo v podzemí. Před baráčky sedělo několik kikiiných spolužáků a jejich úsměvy Kiki prozradily, že stále o tom, co se stalo nikdo nic netuší.

         Ke Kiki přistoupila dívka s třema rukama, byla to ta, se kterou předtím mluvil Tom. „Ahoj, já jsem Lea, jsi s námi v plutovici tak pojď ať si to tu stihneš prohlídnout“ představila se, působila docela mile a tak se Kiki vydala za ní.

         „A copak se vám stalo v Kebabu? Vypadáte nějací zamračení“ zeptala se Leona po tom, co vešli do domečku. Uvnitř byly schody, které vedly dolů do tmy, nahoře byly dvoje dveře, oboje měly seškrábanou barvu a podlaha byla celá lepkavá a Kiki byla ráda, že přes tmu nevidí, co pokrývá zem. Děvčata společně prošla dveřmi vpravo. V pokoji byly tři postele, dvě již měly rozházenou pokrývku a na tu zbylou si sedla Kiki. Kiki pozvedla hlavu a zjistila, že jí z druhé strany pokoje upřeně pozoruje dvojice zelených oček, jež patřily její nové spolubydlící, v tu chvíli si Kiki uvědomila, že se jí Leona na něco tázala, a tak jí o všem pověděla.

         Druhý den byly během rána děti povolány do školy. Když se všichni sešli na místě, pan Žbluňka oznámil, co se včera stalo, některé děti zůstaly v klidu a některé (jako třeba Pepa) se pod nátlakem těchto informací sesuly k zemi. Ke konci setkání jim ještě pan ředitel řekl, že během následujících dvou týdnů budou žáci rozděleni do tří skupin. Jedna z nich bude poslána do Irahy, jedna do Moskevy a ta poslední zůstane tady. Kiki doufala, že nebude v té smolné rádiovské skupině, ale hlavní bylo, aby byla s Čendou.

         Ještě toho dne se děti dozvěděly, kdo odjede do Irahy. Mezi nimi byla i Sára, což byla kikiina velká kamarádka.

         Následující den už Iražská skupina mířila pryč. Kiki byla stále přesvědčena, že je tohle všechno jeden hloupý sen, že se každou chvílí vzbudí a bude muset spěchat do školy, že její rodina není mrtvá, a že Rádiov je jen jedno z měst Čuska, kam se nikdy nepodívá, ale to se nestane, neprobudí se, protože z Bitzova zbyly pouze trosky a své rodiče, kteří ji milovali už nikdy znovu neuvidí. Zůstal jí pouze Čenda a klokan Monty.

         Po obědě měly děti volno, a tak se Tom s Raspem dohodli, že provedou Kiki, Čendu a po tomášově naléhání na Raspa i Pepu Rádiovem.

         Provedli je kolem domu ´Mutant H. Q.´, kde bydleli mutanti, pak kolem průrvy Temnoty, odkud všichni ti mutanti přišli. Vzali je i k Viktorovu sídlišti. Viktor je jedním z šesti synů čaroděje Kšiltovkuse, který své následovníky rozmístil po celém světě. To, co děti zjistily bylo, že Viktor nemá rád lidi, když byli od jeho sídla tak 20 metrů vzdálení, když přišli, tak stačil Viktorovi pouze jeho pohled a ihned bral nohy na ramena. Ještě je vzali do ZOO, kam je bohužel nepustili. Vycházku zakončili drinkem v nové kavárně.

         Poté, co si banda našla volné místečko a řekla obsluze jaké pití si dají, dorazil opět ten Alex s tím, že se přišel omluvit. Podal Pepovi, Kiki a Čendovi jakési tři výtisky knihy. Kiki si vzala jeden do ruky a přečetla si titulek "Alexova databáze vynálezů", okamžitě jím mrštila po Alexovi, který se pokoušel ubránit si hlavu. Jak může být někdo vůbec tak moc arogantní jako on? Alex tedy jen odešel se skloněnou hlavou.