Prázdniny plynuly, děti mezitím objevovaly (z většiny) záporné, ale i kladné stránky Rádiova. Některé děti se vracely do školy pouze na obědy, některé tam trávily hodiny v knihovně a někteří jedinci se jí obloukem vyhýbali.
Do konce starého a počátku nového školního roku zbývaly pouhé dva týdny, když Kiki dorazila z oběda z Kebabu a hlínolek. Už se to pro ni stalo rutinou, každé jídlo trávit v restauraci. Pomalu jim začaly docházet finance a budou se muset s Čendou poohlédnout po nějaké brigádě, jelikož tak dobrého jídla se vzdát nehodlá.
Kiki mírně pootevřela dveře svého minipokojíčku a nahlédla dovnitř, zda tam někdo není. Přestože to Kiki provedla v naprosté tichosti, Olesya, její druhá spolubydlící na ni okamžitě upřela svůj zrak. Dívala se na ní s lítostí ve tváři a poprvé v kikiině přítomnosti promluvila ,,Kiki, před chviličkou dorazila Leona" Kiki překvapilo, jak silný hlas má navzdory tomu, jak křehce působí. ,,Ona mi pověděla, že už jsou dorozdělené poslední dvě skupiny. Na obědě byl ředitel a četl jména. Pověděla mi pouze to, že ty i tvůj bratr tu zůstáváte."
Ve chvíli, kdy Olesya řekla, že zůstane s Čendou, si Kiki hluboce oddechla a myslela, že se snad samou radostí rozplyne, ovšem informace o tom, že tu bude muset trávit následný čas už tak radostná není. Poté si Kiki uvědomila, že Olesya stále nedomluvila, a tak se strachem, co přijde naslouchala dál. ,,Lea říkala, že ti mám vyřídit, že ti, co jsou z rádiovské skupiny mají čekat zítra dopis ohledně příštího roku",,díky" poděkovala Kiki a zmatkující popadla knihu z postele a odešla ven. Olesya jí pouze zaujatě pozorovala.
Když se Kiki dostala na vzduch, všimla si, že tu moc lidí není, ani neměla chuť jít zjišťovat, kdo odjel. Kiki se usadila na červený trávník a zatímco pozorovala své přátele, jak si hrají, přemýšlela. Ani nestihla otevřít knihu, když přiklopýtal Benny Prochov (člen Kubovy party) a sdělil, že mají všichni okamžitě přijít do školní jídelny, ačkoliv se to Kiki příčilo, vstala a v doprovodu Pepy a Toma se vydala do průvodu směřujíc ke škole.
,,Milí žáci, vítejte v novém školním roce 2385." Říkal zrovna pan ředitel, když se všichni nacpali do jídelny. ,,Vím, že máte mít stále ještě prázdniny, které vám schválil pan Šnuptychl, ale protože vidím, jak rychle jste se všichni dali do pořádku a moc se na vás ztráta blízkých nepodepsala, první školní den bude již pozítří, tedy toto príterý" Čenda očekával, že se po tomto výstupu spustí neuvěřitelný randál, ten se sice spustil, ale pouze z bitzovských řad, od místních Čenda nezaslechl ani ostrou poznámku, ale pár nevěřícných pohledů zaznamenal. ,,Dnes jsem to sice u oběda říkal, ale doslechl jsem se, že jste všichni přítomní nebyli, což mě sice zaráží, ale i tak to nyní raději zopakuji. Během zítřejšího dne se dozvíte rozvrhy a další potřebné věci ohledně tohoto roku, chtěl bych vám popřát příjemný zítřek." S těmito slovy se vytratil.
Byl Pátek večer a Kiki stále ještě neobdržela svůj dopis. Zrovna dočetla knihu "Namakaní řečtí bohové", kterou dostala od Tomáše. Zadívala se tím "pidioknem" ven a okamžitě ucítila potřebu být kdekoliv jinde, jen ne sama v tom tmavém pokoji. Pro jednou tu nebyla Olesya, Leona tu nikdy moc času netrávila, ale nepřítomnost své pozorné spolubydlící jí dost znepokojovala. Když tam tak seděla, byla fascinovaná, jak tu může Olesya tak dlouho vydržet, sama. Už se jí začalo dělat malinko špatně, a tak vykročila k plutovici svých kamarádů.
6. kapitola- Rádiovská skupina
Do konce starého a počátku nového školního roku zbývaly pouhé dva týdny, když Kiki dorazila z oběda z Kebabu a hlínolek. Už se to pro ni stalo rutinou, každé jídlo trávit v restauraci. Pomalu jim začaly docházet finance a budou se muset s Čendou poohlédnout po nějaké brigádě, jelikož tak dobrého jídla se vzdát nehodlá.
Kiki mírně pootevřela dveře svého minipokojíčku a nahlédla dovnitř, zda tam někdo není. Přestože to Kiki provedla v naprosté tichosti, Olesya, její druhá spolubydlící na ni okamžitě upřela svůj zrak. Dívala se na ní s lítostí ve tváři a poprvé v kikiině přítomnosti promluvila ,,Kiki, před chviličkou dorazila Leona" Kiki překvapilo, jak silný hlas má navzdory tomu, jak křehce působí. ,,Ona mi pověděla, že už jsou dorozdělené poslední dvě skupiny. Na obědě byl ředitel a četl jména. Pověděla mi pouze to, že ty i tvůj bratr tu zůstáváte."
Ve chvíli, kdy Olesya řekla, že zůstane s Čendou, si Kiki hluboce oddechla a myslela, že se snad samou radostí rozplyne, ovšem informace o tom, že tu bude muset trávit následný čas už tak radostná není. Poté si Kiki uvědomila, že Olesya stále nedomluvila, a tak se strachem, co přijde naslouchala dál. ,,Lea říkala, že ti mám vyřídit, že ti, co jsou z rádiovské skupiny mají čekat zítra dopis ohledně příštího roku",,díky" poděkovala Kiki a zmatkující popadla knihu z postele a odešla ven. Olesya jí pouze zaujatě pozorovala.
Když se Kiki dostala na vzduch, všimla si, že tu moc lidí není, ani neměla chuť jít zjišťovat, kdo odjel. Kiki se usadila na červený trávník a zatímco pozorovala své přátele, jak si hrají, přemýšlela. Ani nestihla otevřít knihu, když přiklopýtal Benny Prochov (člen Kubovy party) a sdělil, že mají všichni okamžitě přijít do školní jídelny, ačkoliv se to Kiki příčilo, vstala a v doprovodu Pepy a Toma se vydala do průvodu směřujíc ke škole.
,,Milí žáci, vítejte v novém školním roce 2385." Říkal zrovna pan ředitel, když se všichni nacpali do jídelny. ,,Vím, že máte mít stále ještě prázdniny, které vám schválil pan Šnuptychl, ale protože vidím, jak rychle jste se všichni dali do pořádku a moc se na vás ztráta blízkých nepodepsala, první školní den bude již pozítří, tedy toto príterý" Čenda očekával, že se po tomto výstupu spustí neuvěřitelný randál, ten se sice spustil, ale pouze z bitzovských řad, od místních Čenda nezaslechl ani ostrou poznámku, ale pár nevěřícných pohledů zaznamenal. ,,Dnes jsem to sice u oběda říkal, ale doslechl jsem se, že jste všichni přítomní nebyli, což mě sice zaráží, ale i tak to nyní raději zopakuji. Během zítřejšího dne se dozvíte rozvrhy a další potřebné věci ohledně tohoto roku, chtěl bych vám popřát příjemný zítřek." S těmito slovy se vytratil.
Byl Pátek večer a Kiki stále ještě neobdržela svůj dopis. Zrovna dočetla knihu "Namakaní řečtí bohové", kterou dostala od Tomáše. Zadívala se tím "pidioknem" ven a okamžitě ucítila potřebu být kdekoliv jinde, jen ne sama v tom tmavém pokoji. Pro jednou tu nebyla Olesya, Leona tu nikdy moc času netrávila, ale nepřítomnost své pozorné spolubydlící jí dost znepokojovala. Když tam tak seděla, byla fascinovaná, jak tu může Olesya tak dlouho vydržet, sama. Už se jí začalo dělat malinko špatně, a tak vykročila k plutovici svých kamarádů.
6. kapitola- Rádiovská skupina
Komentáře
Okomentovat
Už to máme :D