12. kapitola- Atentát na Varla

V tom zavřeném pokojíku jsme tiše popíjeli čaj, čímž jsme vyháněli zimu ze svých těl.

V úkrytu tu čekali Martin Balabán a paní učitelka Sojková a my jim u čaje, který nám udělali, potichu vysvětlovali, co se stalo, a oni nám na oplátku pověděli svůj příběh.

„No, když sem vodešel, paní učitelka mě našla a spolu sme mysleli, že za váma přijedem sem, ale vy ste byli už v tahu, a tak sme si mysleli, že tady aspoň přespíme, ale druhej den přišel nějakej přerostlej sněhulák a převrátil to tady vzhůru nohama. Takže my se mu tady snažíme zabránit v tom, aby zabral celej Měděnec“.

Ještě téhož dne jsme vyrazili společně s paní učitelkou a Martinem k sídlu našeho nepřítele.

„Hej Honzo, nemáš jídlo?“ Otravovala Verdža, když jsme šli na Mědník, ten ji raději ignoroval.

Konečně jsme byli nahoře, poblíž jsme zahlédli malý plácek, a tak jsme přešli k němu. Na štěstí už přestalo i sněžit. Sedli jsme si do sněhu a čekali na Varlův příchod.

Najednou jsme zaslechli zpoza kaple kroky. Náhle se Varel vynořil z útrob kopce a upřel na nás své mrazivě bílé oči.