2. kapitola- Kam pravda žuchla

„Čau Dane“ říkal zrovna Kísa. „Hej Kísa, chcípni“ ozvalo se vzápětí z Danových úst. V naší třídě panovala anarchie jako každou přestávku. Obrovský hluk a zmatek je tu vždy do chvíle, než přijde učitel, na zvonek tu již dávno nikdo nereaguje.

Ten den jsme zrovna čekali, až se Špéra uráčí na matematický supl. „Makyno, kolik je?“ Zařvala Kačka přes celou třídu na Makynu, která i přes zákaz držela v ruce telefon, než se však dočkala odpovědi, už si to do třídy kráčela Polajda, v dlouhých hnědých vlasech měla jako vždy sluneční brýle a na tváři velice sparťanský výraz.

„Klegič za dveře!“ Křikla mezi nás, nevypadala zrovna šťastně, ale Klegiče za dveře posílala každou hodinu od té doby, kdy jí přinesl sláviovské bonbony.

„Proč tu není Špéra?“ Ptal se Fanóš. „Na rychlo to změnil, potřebuji vám říct něco, co rozhodně nepočká.

Před těmi lety, kdy jsem na tom placu za školou našla Black box, se mě zmocnili myšlenky na to, co s námi všemi dělá“. Celá třída se otřásla strachy. „Nějaká entita se usídlila u školy a vydává se za učitele. Prahne po Black boxu, protože ten má zvláštní magické schopnosti! Kdyby se ho ten tajemný učitel zmocnil, mohl by uvrhnout celý tento svět do víru stínu a temnoty, musíme ho tedy společně ochránit, je vám to jasné? Hlavně nikomu neříkejte o této hodině“.

Poté to byla normální hodina matematiky, jenže nejhorší bylo, že nikdo tomu, co nám Polajda vyprávěla, nevěřil.