7. kapitola- Prokletí Hlavy

Dorazili jsme na Svahovou, nebe se nad tím domem hrůzy setmělo a tráva byla nasáklá deštěm, který jsme míjeli cestou.

Všichni jsme byli opravdu unavení, a tak jsme noc strávili v Kobercobusu.

Ráno nás Fanóš probudil svým velitelským hlasem „padejte všichni dovnitř a prozkoumejte to tam, já budu hledat venku“. Ještě na půl ve snu jsme se neochotně vydali do té odporné budovy.

Chvíli jsme hledali, ale nikde nikdo nebyl. Barabizna byla vysoká, měla tři patra a v každém podlaží byla spousta pokojů. Prohledali jsme je všechny, ale nikde vážně nikdo nebyl. V jednotlivých pokojích byly akorát staré postele, některým dokonce chyběly boční stěny a matrace.

Nakonec jsme si to namířili do sklepa, jenže Fanóš zvolal „pojďte sem!“ Vyšli jsme tedy před barák, kde stál Fanóš s nějakým stvořením.

Kreatura měla snad tři metry. Její tělo bylo celé chlupaté a spíše než člověka, to připomínalo vlka, mělo to dokonce dlouhý ocas, ale nevypadalo to, že by nás to chtělo zabít.

„Mé jméno je Jaykobs, švédský vlkodlak a tady Fanóš mě přesvědčil o tom, že skutečně znám toho, koho hledáte“. Představil se nám, měl sice silný severský přízvuk, ale jinak působil celkem mile.

„Ty znáš jako Bizoní hlavu jo?“ Ptal se pochybovačně Jakub. „Samozřejmě, povím vám klidně víc, ale teď pojďme dovnitř, uvařím vám čaj“. Pověděl nám a my se společně vydali za ním.