9. kapitola- Máslový Kvíťa

Před podniknutím plánu nám ještě Jaykobs vysvětlil okolnosti „víte, Bizoní hlava má rád máslo, takže v něm obalíme Kvíťu, ten je dostatečně vysoký, aby si ho Bizoní hlava všiml. Přiběhne za ním, ale než stihne Kvíťu sežrat, tak ho odchytím já a Kóřa mi ho pak pomůže svázat. Takže, jdeme na to“.

Když jsme Kvíťu obalovali, hodně se vzpíral, a tak jsme ho museli svázat. Práce byla nakonec hotová, jen ho přivázat ke stromu venku.

Dave se snažil protlačit Kvíťu dveřmi. Kvíťa se ještě chvíli vzpíral, když mu poté došlo, že už vážně nic nezmůže, šel dobrovolně.

„Hele, ty seš dobrá návnada a nemyslim na holky“ pověděl Kvíťovi Volík, když jsme ho dotlačili ke stromu. „A to má být jako v ceně?“ Stihl ještě zvolat Kvíťa, než z lesa vyběhl Bizoní hlava. My to vše pozorovali zpoza křoví opodál.

Náš nepřítel byl celý vyhublý, jako by už roky nic nejedl. Byl to pouhý obličej, z nějž vyrůstaly dvě kosti, potaženy slabou vrstvou kůže a byly zakončeny třemi ostrými drápy, oči měl žluté a stejně maličké, jako Jaykobs, zezadu mu trčel kostnatý ocas a hlavu zdobily dva zahnuté rohy, ze kterých vycházela jistá nadřazenost, celý smrděl, jako Kóřův mozek při češtině.

Ihned se po Kvíťovi vrhl, jenže do cesty mu vstoupil Jaykobs „silou Ikei tě teď rozestavím na malinké částečky“ zavrčel a vrhl se po něm.

Když ho Hlava spatřil, stočil směr proti němu a zrychlil. Hlava byl už téměř u něj, ale Jaykobs mu ukročil stranou a Hlava tak skončil v křoví. Jaykobs si na něj okamžitě sedl, čímž mu zamezil jakýkoliv pohyb, Hlava na něj ještě chvíli zkoušel všelijaké finty, ale nic mu nepomohlo.

Chvíli na sebe jen tak hleděli, když se najednou Bizoní hlava rozkašlal a plivl Jaykobsovi cosi do obličeje, ten zaskučel bolestí a povolil své sevření, Hlava hned využil šanci a poodešel vedle.

Jaykobs se s velkým přemáháním zvedl ze země a se zkrvaveným obličejem se zadíval na svého starého přítele. Trochu se potácel, ale i přesto se naposledy rozeběhl a svými zuby stiskl citlivé rohy překvapeného Bizoní hlavy.