PKNN

„Před šesti lety vyřvával nějaký pitomec, že vidí Bizoní hlavu a od těch dob nad ním vládne ta kletba. Před tím se mnou patřil do kultu Člořat, já se k němu přestěhoval, týden na to ho stihla ta kletba a utekl do lesů. Od té doby jsem ho neviděl, ale zasloužil by si dostal pěstí, celý hotel otočil vzhůru nohama, já ho pak musel dávat do pořádku, pokud ho potřebujete najít, rád vám pomohu“ Jaykobs nám vše vysvětloval v té stále komunisticky vybavené jídelně. „Ale musíme na něj jít chytře. Posledně rozbil všechny žárovky na záchodech“ upozornil Mike Jaykobse. Po pár chvílích mrtvého ticha Jaykobse něco napadlo „musíme na něj nastražit past, máslovou past“ upřesnil a poslal nás pro máslíčka do kuchyně.

Dorazili jsme na Svahovou, nebe se nad tím domem hrůzy setmělo a tráva byla nasáklá deštěm, který jsme míjeli cestou. Všichni jsme byli opravdu unavení, a tak jsme noc strávili v Kobercobusu. Ráno nás Fanóš probudil svým velitelským hlasem „padejte všichni dovnitř a prozkoumejte to tam, já budu hledat venku“. Ještě na půl ve snu jsme se neochotně vydali do té odporné budovy. Chvíli jsme hledali, ale nikde nikdo nebyl. Barabizna byla vysoká, měla tři patra a v každém podlaží byla spousta pokojů. Prohledali jsme je všechny, ale nikde vážně nikdo nebyl. V jednotlivých pokojích byly akorát staré postele, některým dokonce chyběly boční stěny a matrace. Nakonec jsme si to namířili do sklepa, jenže Fanóš zvolal „pojďte sem!“ Vyšli jsme tedy před barák, kde stál Fanóš s nějakým stvořením. Kreatura měla snad tři metry. Její tělo bylo celé chlupaté a spíše než člověka, to připomínalo vlka, mělo to dokonce dlouhý ocas, ale nevypadalo to, že by nás to chtělo zabít. „Mé jméno je J

„Sežeňte všechno, co je tvrdý“ řekl nám Kvíťa a my začali nosit kusy regálů. Když jsme měli nastřádanou větší hromádku, vyšli jsme zadním vchodem ven, jako před půl hodinou Polajda, a Kvíťa se dal do práce. Mezitím jsme balili co nejvíce trvanlivých potravin, kdo ví, jak dlouho budeme pryč. Za chvilku nás zavolal „tak pojďte, hotovo, Kobercobus 11/20!“ Ten šílenec vytvořil bojový tryskový autobus, co je v ceně. Hádal bych, že to byla jeho super schopnost, kterou mu propůjčil Black box. Kobercobus měl tmavě zelenou barvu, na střeše kulomet s máslem a po stranách děla na masové koule. Bez váhání jsme všichni naskákali do busu. „První, kam pojedem, je Svahová“ křikl Fanóš a posadil se do zadní pětky. Kvíťa skočil za volant a Dan hned vedle něj. Mezitím, co jsme jeli, jsme se dali do objevování svých schopností.

Jeden okamžik, to, co se stalo za jediný okamžik přinutilo vzít celou třídu nohy na ramena, Makyna dokonce upustila svůj IPhone. Všichni jsme byli tak zabraní během, že jsme si ani nevšimli, kdy se k nám přidala Polajda. Pár holek brečelo, Kísa měl existenciální krizi a Kuba vymýšlel černé vtipy, kterými bavil Dunkiče. Vyběhli jsme před školu a jediná schovka, která se sama nabízela, byl Jip. Téměř každou odpoledku jsme tam trávili, teď se z něj stal válečný stan. Dave vyrazil dveře zavřeného obchodu, uvnitř nikdo nebyl, takže jsme nikomu nemuseli nic vysvětlovat. Zabarikádovali jsme dveře košíky a vyrazili do zadní části s pitím. „Co teď budeme dělat?“ Zakvičel Kvíťa. „Vždyť my plán máme“ ozvala se za námi Polajda, když jsme se otočili, zjistili jsme, že má na sobě oblek generála a v podpaží drží velkou mapu, kterou mezi námi rozrolovala, spatřili jsme Českou republiku, s pár bílými nálepkami, rozesetými všude možně. „Musíte sestrojit White box, Black boxův protějšek. Vytv

Nejhorší hodina dne byla bezesporu fyzika. Přišli jsme do třídy a jako obvykle začali řvát na celé kolo. Dan a Kvíťa si házeli Kísovým penálem, Čárka s Verdžou se bavili o nehtech a Kubánek s Petim po Kísovi házeli rajčata ze svačiny… krása pohledět. Asi s desetiminutovým zpožděním dorazila, utrpení naší existence, Margotka. „Tak, jak se máte blbci? Ne, dělám si srandu, já vim že ste chytrý“ zasmála se vlastnímu vtipu, my jsme mezi tím ztichli a nechali ji se v tom vymáchat. Trvalo to nápadně dlouho, a tak Fanóš zamumlal „to je ještě trapnější, než když nám Polajda říkala vo Black boxu“. Margotka ztuhla „cos to řekl?“ Zakřičela snad na celou školu. Fanóš nebyl žádný strašpytel, a proto to zopakoval. Nikdo z nás nevěděl, co se děje, i když jsem byl přesvědčený, že Fanóš něco tušil. Margotka se rozkulhala na svých deseticentimetrových podpatkách do Polajdina kabinetu, který byl shodou náhod hned za rohem a ukradla Black box. „Hahahahahah, konečně jsem ho našla, po tolika letec

„Čau Dane“ říkal zrovna Kísa. „Hej Kísa, chcípni“ ozvalo se vzápětí z Danových úst. V naší třídě panovala anarchie jako každou přestávku. Obrovský hluk a zmatek je tu vždy do chvíle, než přijde učitel, na zvonek tu již dávno nikdo nereaguje. Ten den jsme zrovna čekali, až se Špéra uráčí na matematický supl. „Makyno, kolik je?“ Zařvala Kačka přes celou třídu na Makynu, která i přes zákaz držela v ruce telefon, než se však dočkala odpovědi, už si to do třídy kráčela Polajda, v dlouhých hnědých vlasech měla jako vždy sluneční brýle a na tváři velice sparťanský výraz. „Klegič za dveře!“ Křikla mezi nás, nevypadala zrovna šťastně, ale Klegiče za dveře posílala každou hodinu od té doby, kdy jí přinesl sláviovské bonbony. „Proč tu není Špéra?“ Ptal se Fanóš. „Na rychlo to změnil, potřebuji vám říct něco, co rozhodně nepočká. Před těmi lety, kdy jsem na tom placu za školou našla Black box, se mě zmocnili myšlenky na to, co s námi všemi dělá“. Celá třída se otřásla strachy. „Nějaká

Konečně zazvonilo a my se mohli dostat dovnitř. Do Heyrovské proudily salvy malých dětí, ale také větších puberťáků. Samozřejmě, že ti rozmazlení puberťáci jsme byli my, 9.A. V té tlupě teenagerů byli i chytří lidé, třeba matematický genius Fanóš, nebo anglický bůh Volivejr. Ovšem zbytek… už tolik rozumu nepobral. Asi vám tu hned na začátek nepovím o všech šestadvaceti lidech, ale některé vám přeci jen trochu představím. Ve třídě máme třeba zalévače Iricka, úžasného Kvíťu a jeho parťáka legendu Dana, Kóřu, co má dvacet holek, Slunce Kísu a o vůdci Fanóšovi jsem už napsal. V holkách se sice moc nevyznám, ale byla by škoda, kdybyste nevěděli o královně weebů Žatyně, duševním draku Fróně, nebo půvabné Vandě.